Systém podlahového topení je vhodný v kombinaci s libovolnou krytinou.
Pokud se v objektu vyskytuje více druhů podlahových krytin, je třeba věnovat pozornost vzájemné vzdálenosti trubek. Jiná rozteč je vhodná pod dřevěnou podlahu a odlišná pod dlažbu (pokud neuvažujeme o využití různých teplot vody, což je sice technicky řešitelné, ale značně obtížné).
Proto je důležité, aby před zpracováním projektu podlahového vytápění projektant obdržel od investora přesné, a již neměnné, rozvržení podlahových krytin v celém objektu. Příklady obrovských rozdílů mezi výsledky jsou patrné z
přehledné tabulky výkonů podlahového topení a opravných koeficientů souvisejících s použitou krytinou, kterými se uvedené tabulkové hodnoty přenásobují. Jednotlivé dilatační celky podlahového topení (většinou po cca 20 m²) oddělené od sebe a od zdí dilatační páskou jsou souvisle přelepeny dlažbou na trvale pružný tmel. Přesahuje-li dlažba v jednom směru rozměr cca 8 m, musí být dilatace přiznána až na povrch – tedy i v dlažbě.
Plovoucí podlahy nejsou tak choulostivé, ale u obou typů podlah platí zásada dobře vyřešeného obvodového soklíku. Krytina se musí pod tento soklík volně zasouvat vlivem teplotní roztažnosti.
Pokud se přece jen rozhodnete regulovat podlahový systém teplotním nebo průtokovým zásahem, pamatujte, že to musí být vždy pro celou místnost, tedy i pro několik smyček zároveň, jinak se podlaha může nenávratně poškodit.
